Zuzana Boháčová: „Když dlouhodobě jedeme jenom v úkolech a povinnostech, tak výhledově selžeme.“
Ahoj, v dnešním podcastu si budeme povídat s psycholožkou a pedagožkou Unicorn Vysoké školy Zuzanou Boháčovou. Zuzka na škole působí 16 let, tedy od jejího založení a původně vyučovala strategický marketing. Nyní se věnuje péči o duševní zdraví našich studentů. Můžete se s ní setkat v roli poradce pro studenty, člena Rady pro studijní záležitost a také vyučující předmětu Time a stres management nebo Úvod do studia.
Zuzko, děkujeme, že jsi přijala pozvání do našeho podcastu.
Moc ráda. Děkuji.
Jaké předměty na škole učíš a jakou ještě zastáváš pozici?
Už to hodně zaznělo v úvodu, studenti se se mnou mohou potkat buď v roli pedagoga, kdy učím Úvod do studia.Tam se opravdu potkám úplně se všemi studenty. Je to takový úvodní předmět, který seznamuje studenty se školou, jak to tady funguje, aby věděli na co se připravit a jak zvládnout studium. Jsem také garantem volitelného předmětu Time a stres management. A když se podíváme na tu moji druhou roli, která je poradce pro studenty, kde jsem něco jako školní psycholog a studenti se na mě mohou obrátit pokud řeší nějakou nepříjemnou životní situaci nebo neví jak zvládnout své studium a nebo třeba mají nějaký handicap v podobě různých specifických poruch učení jako jsou dysgrafie, dyskalkulie nebo třeba i poruchy autistického spektra. Já jim pomáhám nastavit průběh studia tak, aby to mohli zvládnout.
Co tě k tomu všemu vedlo?
Úplně původně to byla náhoda před 16 lety, kdy jsem pracovala pro Komerční banku jako marketingový specialista, takže jsem tady na škole začínala jako odborník přes marketing a vedla jsem různé workshopy a nakonec jsem pak i vyučovala a byla jsem garantem předmětu Strategický marketing. Postupně se celá moje kariéra překlápěla spíše k duševnímu zdraví a teď už působím naplno jako psycholog a snažím se nastavit podmínky tak, aby to studenty bavilo, aby to pro ně bylo přínosné, bezpečné, smysluplné a srozumitelné.
A co tě na této oblasti nejvíce baví?
Baví mě ta interakce. U nás na škole vnímám, že je tu taková partnerská atmosféra. Přístup je víceméně individuální. Snažíme se naše studenty podpořit, porozumět jim a je to opravdu o kontaktu s tím daným studentem. Beru to tak, že my tu nejsme svrchovaná autorita, ale že jde o "parťácký" přístup, kdy já i když učím a nebo jsem v roli studijní poradkyně či členky Rady pro studijní záležitosti, tak je to hlavně tom, že se inspirujeme navzájem. Není to o tom, že já jsem autorita a tady je nějaký student, ale že se toho hodně dozvídám a že se vzájemně obohacujeme.
Mě hodně zaujalo téma time a stres managementu. Proč je vlastně tak důležité, a to nejen pro studenty vysokých škol?
Ono to spolu souvisí. Dnešní doba je velmi náročná a je na nás kladeno hodně nároků, které si někdy tvoříme i sami na sebe. Často když nezvládáme kombinovat práci s osobním volnem, tak je to jeden z hlavních stresorů, který v dnešní době máme. A..
Klidně pokračuj, ale mě by zajímalo jaké jsou nejčastější chyby, když mluvíš právě o času? Jak si ho řídit lépe a jaké by si doporučila strategie pro zvládání stresu?
U času mě napadá, že základní pravidlo je mít čistou hlavu. To znamená, že všechny úkoly a povinnosti máme mít někde zapsané, abychom pořád nemuseli myslet na to, co musíme splnit, co jsme kde slíbili, jaké všechny máme úkoly a ještě k tomu třeba hlídat termíny a tak dál. Takže mít čistou hlavu to je pravidlo číslo jedna. Druhé pravidlo je řídit se prioritami, protože jak je toho dneska opravdu hodně a my nevíme kam dřív skočit, tak je dobré mít úkoly prioritizované a vědět, co je teď to nejdůležitější a zároveň neřešit takové ty bezprostřední "hořáky" a dívat se na to i z dlouhodobého horizontu. Třeba právě proto, abychom celkově mohli dostudovat školu. Důležité je také to, abychom si i uměli odpočinout, aby to nebylo jenom o práci nebo studiu, ale abychom si dokázali pomyslně dobít baterky. Když si nenabijeme telefon, tak nám taky nebude druhý den fungovat a stejně je to s námi. Když dlouhodobě jedeme jenom v úkolech a povinnostech, tak výhledově selžeme. Odpočinek tam musí být, takže pracovat i s energií, umět si skládat čas z povinností, ale i z odpočinku.
Znáš nějaké nástroje nebo techniky, jak si lépe organizovat čas?
Napadá mě krásný nástroj GTD - Getting Things Done[1], kde jsou tipy, jak evidovat úkoly s mírou detailu, termíny a konkrétními kroky. Na priority je třeba vhodný Eisenhowerův model[2], kde si můžeme do kvadrantů zaznamenat důležitost a tip úkol (dlouhodobý, krátkodobý). A v rámci energie si rozdělit aktivity podle toho, jestli mi energii doplňují nebo naopak odebírají. Ráno bychom měli začínat s tím, co nás nakopne a osvěží. Například ranní rituál - dát si kávu a nikam nespěchat, neotevírat sociální sítě a jenom si dopřát chvíli klid. A pak využít dopoledne, kdy naopak většinou energie máme nejvíce a tam si dát nejnáročnější úkoly. Pak si dojít za odměnu na oběd s přáteli, odpočinout si a zregenerovat. Do pozdního odpoledne si nechat už jen rutinní úkoly, kde se nemusí až tak moc přemýšlet. Večer zakončit den setkáním s přáteli nebo sportem, kdy si odpočineme, a pak už jen spánek a regenerace přes noc.
[1] Getting Things Done (GTD) je systém osobní produktivity vyvinutý Davidem Allenem, který pomáhá lidem efektivněji organizovat a spravovat své úkoly a projekty. Cílem GTD je uvolnit mysl od stresu spojeného s nevyřízenými úkoly a zlepšit schopnost soustředění na aktuální úkoly. Základní principy metody GTD zahrnují následující kroky:
1. Sbírání: Shromáždění všech úkolů, myšlenek, závazků a nápadů na jedno místo, které nazýváme "inbox". Může to být fyzický košík, digitální seznam nebo jiný systém.
2. Zpracování: Projít všechny položky v "inboxu" a rozhodnout, co s nimi udělat. Každý úkol se analyzuje podle otázky, zda je proveditelný a jaký je jeho další krok.
3. Organizování: Úkoly se rozdělí do vhodných kategorií a seznamů podle jejich typu a priority. Patří sem například seznamy jako "důležité projekty", "čekající na odpověď", "k jednání" nebo "někdy/možná".
4. Reflektování: Pravidelná kontrola a revize seznamů a kalendářů, obvykle jednou týdně. Cílem je udržet si přehled o všech úkolech a zajistit, že nic nezůstane zapomenuto.
5. Provádění: Výběr úkolů ze seznamů a jejich plnění podle aktuální priority, kontextu a dostupného času.
Metoda GTD pomáhá zvýšit produktivitu, snížit stres a zlepšit schopnost soustředění. Klíčovým aspektem je, že každý úkol je jasně definován a umístěn v systému, což umožňuje soustředit se na provádění namísto neustálého přemýšlení o tom, co je potřeba udělat.
Jak mohu studenti najít rovnováhu mezi akademickým životem a osobním časem?
Jak jsem již zmiňovala, je velmi důležité naučit se kombinovat nároky školy s volným časem. Vím, že naši studenti často během studia již pracují, někdy mají i své vlastní podnikání a nebo jsou někde zaměstnaní, takže naučit se tohle všechno vyvážit právě s osobním časem. Nikdy by neměli zapomínat na to, že v životě máme více rolí. Nejsme jenom studenty, zaměstnanci nebo podnikateli, ale jsme i součástí rodiny, máme své přátele a měli bychom myslet i sami na sebe. Takže v dlouhodobém horizontu je to work-life balanc, ale v našem případě je to spíš study-life-balanc.
Jak můžeme rozpoznat, kdy je stres až příliš vysoký a kdy už bychom měli vyhledat pomoc?
Je to hodně individuální. Stres se nám projevuje ve vícero rovinách. Po psychické stránce jsme například nervózní, protivní, roztěkaní a špatně se soustředíme. Někdy to může přejít až na fyzickou rovinu a to už je taková další úroveň. Bolí nás hlava, máme problémy se spánkem, mohou nás bolet záda nebo třeba mít zažívací problémy. Pak je tu poslední rovina a to sociálních vztahů. Často se odpojujeme ze svých sociálních kontaktů, máme pocit, že musíme všechno stihnout a úplně se stáhneme. A to je taky špatně, když to pak nemáme s kým sdílet, nemáme podporu. Projeví se to ještě dalším stresem a vůbec nám to dlouhodobě neprospívá. A jenom abych odpověděla na otázku - jak to poznat. Jakmile v jedné z těchto tří rovin začnu vnímat, že něco není dobře, necítím se v pohodě, tak si myslím, že je na čase s tím začít něco dělat a nebo si klidně říct o pomoc ať už nějakému odborníkovi a nebo jenom to sdílet právě se svými kamarády. Velmi často zjistíme, že jsme na tom dost podobně a i to nám velmi pomůže v tom, že si třeba poradíme nějaké tipy, triky, jak kdo s tím pracuje nebo se jen podpoříme a i to může velmi pomoci.
Takže to je ten moment, kdy za tebou studenti mohou přijít? Protože ty děláš na škole i studijní poradkyni.
Určitě.
[2] Eisenhowerův princip určování priorit, známý také jako Eisenhowerova matice nebo Eisenhowerův box, je nástroj pro řízení času a priorit, který pomáhá jednotlivcům a organizacím efektivněji rozhodovat, které úkoly je třeba vykonat a v jakém pořadí. Tento princip byl pojmenován po Dwightu D. Eisenhowerovi, 34. prezidentovi USA, který byl znám svou vynikající schopností efektivně spravovat svůj čas a úkoly.
Eisenhowerova matice je rozdělena do čtyř kvadrantů podle dvou kritérií: důležitosti a naléhavosti.
- Kvadrant I: Důležité a naléhavé (krizové úkoly)
Úkoly, které je třeba vyřešit okamžitě, protože mají velký dopad a jsou časově kritické.
Například: Krizové situace, naléhavé problémy, termínované projekty. - Kvadrant II: Důležité, ale ne naléhavé (strategické úkoly)
Úkoly, které mají vysokou důležitost, ale nejsou časově kritické.
Například: Plánování, osobní rozvoj, budování vztahů, prevence problémů. - Kvadrant III: Naléhavé, ale ne důležité (rušivé úkoly)
Úkoly, které vyžadují okamžitou pozornost, ale nemají velký dopad na dlouhodobé cíle.
Například: Přerušení, některé telefonáty nebo e-maily, většina schůzek. - Kvadrant IV: Ne naléhavé a ne důležité (plýtvání časem)
Úkoly, které mají nízkou důležitost a nejsou časově kritické.
Například: Zbytečné aktivity, prokrastinace, většina sociálních médií.
S jakými problémy za tebou mohou studenti přijít? A jak tě mohou kontaktovat?
Studenti mě mohou kontaktovat napřímo nebo se ke mně dostávají přes studijní oddělení. Stane se, že nezvládají nároky nebo si neví rady, jak ustát tlak, který je na ně vyvíjený a často se obrátí na mě s tím, že je toho prostě moc, že si neví rady. Takže se pak společně snažíme najít cestu, jak vše odladit a najít zmiňovaný balanc mezi studiem a všemi ostatními povinnostmi. Velmi často řešíme různé specifické poruchy učení a nastavujeme se studenty úpravy podmínek a změny v přístupu. To znamená, že jsme schopni jim nastavit delší čas na zkoušky nebo na testování, protože když má někdo dysgrafii nebo různé další poruchy učení, tak opravdu potřebuje více času, aby se zorientoval třeba v testu, aby si dokázal promyslet správnou odpověď. Já pak komunikuji s vyučujícími, takže to odladíme ještě s nimi tak, aby opravdu dané podmínky byly pro ně vhodné, ale zároveň aby jim nějak neusnadnily studium na úkor ostatních studentů, aby to bylo pořád fér, aby nároky byly víceméně stejné, ale uzpůsobené jim na míru.
Můžeš prozradit ještě další postupy nebo pravomoce, které máš?
Je to hlavně o tom najít řešení, dostat podporu, pomoc najít cestu s učiteli... to je asi to hlavní bych řekla.
Můžeš nám dát příklady knih, aplikací nebo webových stránek, pokud chceme zlepšit dovednosti v oblasti time a stres managementu nebo z čeho čerpáš inspiraci ty?
Přijde mi, že dnes je dostupných mnoho materiálů. Záleží kdo a co zrovna řeší. Někdo řeší spíše stres někdo time management, někdo úzkosti, deprese a tak dál. Určitě bych doporučila vyhledat si nějaké podcasty, jako třeba my si teď spolu povídáme. Zdrojů je spousta, ale já jsem tady chtěla zmínit jednu konkrétní aplikaci, o které si myslím že je velmi šikovná a prospěšná a to aplikace Nepanikař. Hlavně z důvodu, že se u studentů často potkávám s úzkostmi, kdy je pro ně náročně jít do budovy školy, je to pro ně cizí prostředí, je tu hodně lidí, neví co se od nich bude čekat a tak dále. Aplikace Nepanikař je moc fajn, protože je tam průvodce jak zvládnout třeba i panickou ataku, úzkosti obecně, jsou tam konkrétní cvičení jak pracovat s dechem, různé relaxační hry. Kdy například jedete autobusem a normálně byste prožívali velké úzkosti někdy až panickou ataku, tak tam vás to provede, že pozornost soustředíte na hru a ani vám nepřijde, že jste jeli MHD a přitom do té doby to byl nepřekonatelný problém. Takže rozhodně za mě to je aplikace Nepanikař, kde jsou případně i kontakty na odborníky a hodně praktické rady.
Náš podcast se už blíží k závěru a já bych se ještě chtěla zeptat, co bys doporučila novým studentům, kteří právě začínají jsou vysokoškolskou cestu?
Já vnímám, že vysoká škola je pro studenty zlomový okamžik, že najednou je všechno jinak. Na střední škole bylo vše nalajnované a studenti byli spíše vedeni a najednou jsou vrženi do světa, kde si musí vše naplánovat sami a zodpovědnost je hodně na nich, takže je to velká výzva. Z mojí zkušenosti je fajn, když na tu výzvu nemusí být sami. A to je to, co bych jim ráda doporučila, aby od prvního dne, kdy vstoupí na akademickou půdu, tak aby na to nebyli sami, aby si dokázali říct o pomoc ať už někomu z pedagogů nebo na studijním oddělení a aby využili i třeba možnosti adaptačního kurzu, kde se mohu seznámit se svými spolužáky, mohou navázat kontakty a také si mohou zajistit podporu a zjistit, že na to nejsou sami. Přijde mi moc fajn se propojit i se staršími ročníky, aby věděli do čeho jdou, co je čeká, kde získat materiály, podklady a na co se zaměřit. Zjistí, co je třeba snazší předmět, kde se nemusí zase až tak drtit a kde naopak musí hodně zabrat, aby jim to od začátku neujelo. Takže nějak se infiltrovat do sociálního prostředí ve škole, hodně komunikovat, nebýt na to sám a kdyžtak si říct o pomoc. To si myslím, že je to nejdůležitější a když se to podchytí, tak projdou vysokou školou tak, že na ni budou třeba i rádi vzpomínat. To si všichni tady přejeme.
Naším dnešním hostem byla Zuzana Boháčová psycholožka a pedagožka Unicorn Vysoké školy. Jsme rádi, že sledujete náš podcast, těšíme se na příště.
A já děkuji za pozvání.
