Jindřich Čadík: „Jak nastartovat úspěšný business a vydělat peníze“
Ahoj, v dnešním podcastu si budeme povídat s Jindřichem Čadíkem, který působí na Unicorn vysoké školy jako pedagog od roku 2009. Jindřich se také věnuje poradenské činnosti v oblasti financí a je zakladatelem Bistra 1902 v pražských Vinohradech. Jindřichu, vítej v našem podcastu.
Ahoj, dobrý den, diváci. Děkuji za pozvání.
Co tě přivedlo k vyučování na Unicorn vysoké škole a jaké předměty zde učíš?
Ten můj příběh na Unicornu začíná jako takové dobrodružství v Dungeon&Dragons. To byla jedna hospoda v Hradci Králové, kde jsem se náhodný večer potkal s Honzou Čadilem, který teď tady (Unicorn University, pozn. red.) působí jako rektor, a zjistili jsme, nad pivem samozřejmě, že kromě toho, že nás pojí společné zájmy, tak nás pojí ekonomie. Domluvili jsme se, že budeme spolupracovat na článku, který následně vyšel. Asi týden na to mi volal Honza, že na škole na předmětu spojeným právě s podnikovou ekonomikou vypadla vyučující, a jestli bych to na rok nebo na semestr nevzal. Tak jsem to vzal a už jsem tady zůstal. Takže to nebylo vůbec nějak promyšlené a není zatím nějaká dlouhodobá příprava. Byl to prostě takový osudový okamžik.
A ty předměty, které vyučuješ?
Všechny moje předměty jsou buď spojené s penězi nebo s podnikáním. Což samo o sobě má dost společného, a případně s ekonomií. Působím na katedře managementu a ekonomie a moje hlavní profilace je na předměty, které jsou spojené – dřív se tomu říkalo podniková ekonomika, to už se tolik nepoužívá. Zaměřuji se právě na start podnikání, pochopení, o čem vůbec podnikání je a na management. Samozřejmě management je strašně složitá vědní disciplína a já se zaměřuji a vždycky jsem se zaměřoval, protože mě to víc bavilo, na takové praktičtější věci – jak věci dělat, jak je rozběhnout, jak přemýšlet o podnikání, jak vydělat peníze a jak se z toho nezbláznit. Samozřejmě jsme vysoká škola, takže se to snažím spojit i s potřebnou mírou teorie, ale vždycky bylo základem propojení s reálným světem.
Co by si student naší školy měl především ze studia odnést nebo na co se v hodinách ještě zaměřuješ?
Já jsem vždycky Unicorn Vyoskou školu chápal tak, že jsme hodně byznysově zaměření, že nejsme taková ta starobylá univerzita, kde by se dělal hodně výzkum (ačkoliv to bychom třeba chtěli taky), ale primárně jsme business school a naší absolventi by měly být vybaveni co nejlíp do praxe. Takže na druhé katedře je učí dobře programovat, dobře rozumět té práci a na naší katedře, aspoň z té části, jak tomu rozumím já, tak je máme připravit na to, že budou manažeři, budou se starat o lidi, budou je řídit, budou řídit procesy. A budou se snažit z toho nezbláznit. A aby dělali tu práci co nejefektivněji – zkusit jim ušetřit měsíce nějakých věcí, které by se museli naučit tou těžší cestou. Takže třeba jim pomůže, že ode mě nebo od někoho jiného, uslyší něco o tom, jaké slepé uličky jsme si vyzkoušeli, a vybavit je best practices, které by se v tom reálném světě mohly do firmy hodit.
Sám si zakladatelem bistra v Praze a vyučuješ předměty jako základy podnikání a základy řízení podniku. Jaké rady máš pro začínající podnikatele, třeba nějaké konkrétní, protože jsou i studenti, kteří často při studiu podnikají nebo chtějí začít podnikat?
Tak konkrétní rada je, ať se přihlásí na Unicorn Vysokou školu, kde je hodně předmětů a naučíte se to do detailu. Jednoduché rady neexistují. Mě třeba na vysoké škole chyběl předmět základy podnikání. Díky tomu jsem zjistil hodně věcí zpětně, dokud jsem se nezastavil, nesednul jsem si a nepřemýšlel jsem o tom, co vlastně chci dělat. A jak to chci dělat – o tom jsem vůbec nepřemýšlel a stálo mě to asi 10 let, kdy jsem pracoval v nějakém zaměření a nebyl jsem s tím spokojený. Možná, že bych si část těch 10 let mohl zkrátit, kdybych před tím přemýšlel trošku jiným způsobem, kdyby se mnou byl někdo, kdo by mi dával dobré otázky. Podnikání je postavené na tom, že rozhodně není pro každého, je velmi specifické, přináší nároky na toho člověka a přináší mu to i nějaké možnosti. Je to něco za něco a je potřeba vědět, že to je něco, co chci dělat. A co můžu očekávat – samozřejmě realita je vždycky trošku jinačí, než cokoliv, co by si o tom člověk mohl přečíst nebo se dozvědět.
Jaké jsou typické chyby, kterých se noví podnikatelé dopouštějí – a jakým způsobem jim lze předejít, kromě toho, co jsi zmínil před chvílí?
Podnikání je o tom, že vidíš nějaké překážky a snažíš se je překonat a holt nějaké překážky nevidíš, anebo jsou složité na překonání. Je to o budování efektivity, abys uměla překážky překonávat efektivně a každodenně, nezbláznila se z toho a nebyla z toho úplně vysílená. Využívat sílu toho, co ti nabízí celý dlouhý den, který máš pro sebe, který řídíš sama. Abys mohla pracovat, fungovat a dělat ideálně to, co tě bude bavit. To je na tom to nejsilnější. Takže nějaká univerzální rada – nedělejte tohle anebo udělejte támhleto – to neexistuje.
Jak se mohu noví nebo začínající podnikatelé efektivně zabývat finanční plánováním a jak získat potřebný kapitál pro start podnikání?
Těžko :) Já jsem se vždycky pohyboval v oblasti drobného a středního podnikání. Pokud si někdo chce založit elektrárnu, tak jak na to bude shánět kapitál, to bude trošku jiná liga. Mně vždycky přišlo, že hrozně pomáhá mluvit, šířit tu informaci o sobě, znát co nejvíc lidí. A dost často se v tom okolí nebo širším okolí objeví někdo, kdo má kapitál. A ty jakožto podnikatel jsi ten, kdo má ten nápad a v ideálním případě i dovednosti a schopnosti a dojde tam k tomu průniku. Jinak samozřejmě na mnou vyučovaném předmětu se bavíme o tom, jak shánět komerční kapitál, ať už se bavíme o úvěru, nebo o nějakém strategickém partnerovi, investorovi. Existují návody, jak s tím pracovat. Ale zase se dostaneme k tomu, že na začátku budeme mít nějaké obecné návody a vedle toho ta cesta k těm konkrétním penězům bude pro každého úplně jiná, velmi specifická a buď se to povede nebo ne. Nicméně bavíme se o malém, středním podnikání. Tam startujeme někde v jednotkách miliónů, možná nižších desítkách miliónů a ve chvíli, kdy člověk do toho vstoupí, zjistí, že peníze existují. Ale není jednoduché se k nim dostat, protože těch lidí, kteří by se k nim chtěli dostat, je docela hodně, a vždycky to něco stojí. Není to o tom, že dostanete nějaký návod a půjdete do banky a tam vám půjčí 10 miliónů. Ne, bude to výrazně složitější a bude se muset k tomu napsat hodně papírů, bude se muset hodně dobře prezentovat daný podnikatelský plán. Našim studentům se to ale daří.
Jindřichu, pro předmět “finance v souvislostech” vedeš rozhovory s lidmi z praxe. Co se zde studenti mohou dozvědět?
Já jsem také z praxe – jsem poradce. Množství mých klientů je limitovaný tím, že těch projektů, na kterých působím, je hodně. Finanční gramotnost, jak ji chápu já, je primárně o tom, jak se střetává můj osobní svět (toho, čemu já rozumím, co chápu) s okolním světem, který ze mě chce dostat nějaké peníze. Peníze proudí naším životem, a pokud nás budu brát jako většinu zaměstnanců nebo podnikatelů, tak my jsme zdrojem těch financí a vždycky je směřujeme někam dál, abychom plnili naše cíle. Mou snahou je tyto procesy dělat efektivně, abych jednak na něco nenaletěl, abych o peníze nepřišel – to je jeden extrém - a druhý je, abych své cíle zvládl splnit. A zvládl je splnit s co největším kapitálovým vypětím.
V poradenské činnosti ohledně financí určitě řešíš i problematiku finančního portfolia. Jak nejčastěji odpovídáš na dotazy typu “Jak nejlépe zhodnotit úspory v současné době a za současných podmínek”?
Znal jsem jednoho pána, který chtěl, abych mu hlavně rychle poradil, že nemá čas, že má 10 minut – jak má zúročit peníze. Tak jsem mu řekl, ať zajde na poštu, nakoupí si Sportku, že to je taková rychlá investice a možná na tom extrémně zbohatne. To na úvod k tomu, že neexistují rychlé rady, neexistují jednoduché rady. Jsem spíš analytický typ. Takže na začátku musí být právě analýza té mé situace, kdo jsem, co chci, jaké mám možnosti, jak to budu realizovat a teprve následně můžu hledat nějaké cesty a nějaké nástroje, jak to dát dohromady. Mohu být typ člověka, který se nebojí rizik, má rád adrenalin a tomu bude třeba vyhovovat investice do kryptoměn. To by byla noční můra pro někoho, kdo v sobě ten gambling nemá, kdo nedůvěřuje novým technologiím, a přestože by mu to možná mohlo přinést nějaké finanční obohacení, tak v rámci celkového zasazení do jeho finančního portfolia, by to bylo katastrofální. Byla by to špatně odvedená práce a k ničemu by to nevedlo. Musím tedy začít od sebe, analýzou problému, který je třeba vyřešit, což u financí jde docela dobře, protože za posledních 25 let tady máme hodně už relativně standardizovaných nástrojů, které můžeme používat. Například hypotéka. Dnes běžná záležitost, které by měl rozumět skoro každý, ne úplně každý tomu rozumí, ale většinu lidí to potká. Takže rychlé a jednoduché rady v tomhle případě nefungují. Je to o finanční gramotnosti, je to o tom, že získám povědomí a znalost o té situaci a jak věci obecně fungují, jak je můžu využít a na co bych si měl dát pozor.
Zmínil jsi hypotéky – chodí za tebou i mladí lidé – jaké období fixace je z tvé strany rozumnou volbou?
To je otázka, na kterou neexistuje jedna správná odpověď. Museli bychom si říct, jaké vlastnosti ta daná fixace má. Dlouhá fixace ti dává dejme tomu lehce iluzorní pocit bezpečí. Že vlastně se ti v životě nebude z tohohle hlediska nic měnit a že ty budeš pořád platit tu svoji stejnou splátku a vlastně nemusíš nic řešit. To je ta dobrá stránka. A samozřejmě pak tam máme tu druhou stránku věci – že to ani nemůžeš řešit. Nebo můžeš, ale je to problematické a je tam přítomná nějaká finanční ztráta. Takže bychom museli jít nějakou sítí otázek a zjišťovat, jaká je tvoje situace, jestli v koupené nemovitosti hodláš bydlet a využívat ji, mít ji ve svém vlastnictví dostatečně dlouho, aby to ospravedlnilo dlouho fixaci. Protože mimo to dané výročí se nemovitost trošku hůř prodává a je to o dlouhodobém plánování. Na druhou stranu krátká fixace mi přináší to, že to relativně brzo zase budu muset řešit. Což pro mě může přinášet stres (nevím, jestli se úrokové sazby pohnou nahoru nebo dolů, nevím, jestli na tom vydělám nebo ne). Takže zase stejně jako u investice je potřeba vycházet z mého naturelu, co mě stresuje a co ne, a následně se zaměřit na to, co od toho chci.
Náš podcast se blíží ke konci… Já se chci ještě zeptat, v čem ti přijde Unicorn Vysoká škola odlišná od ostatních vysokých škol? Ty jsi to zmínil trošku na začátku, ale mě by ještě zajímaly soft skills, které do svých hodin implementuješ?
Soft skills jsou dobrá polovina manažerské práce. Jsou nezbytné. Pokud bych měl vybrat jednu nejdůležitější, na kterou hodně apelujeme a pracujeme na ní, tak je to týmová práce. Mnoho našich předmětů je spojeno s nějakým projektem, workshopem nebo něčím, co lze definovat jako fůra práce, která by jednoho člověka úplně zavalila. A proto se dělají týmově. Ten tým může být tříčlenný, pětičlenný nebo sedmičlenný a vždycky jsem pozoroval, že tu odbornou část práce studenti zvládají většinou v pohodě. Protože to je něco, co postupně zpracují. Nicméně práce v týmu je stresující, trochu problematická a je potřeba ji trénovat. Dost často působí syndrom falešné skromnosti – jsi v týmu a nechceš se ujmout nějaké práce nebo přitáhnout na sebe pozornost, protože na střední škole si s tím neměla žádnou zkušenost a máš nějaké předsudky nebo bloky. Takže jedna z těch věcí, kterou trénujeme, je to, že se objevíš v týmu, kde jsi úplně nová, ty lidi neznáš, potřebuješ se rychle zorientovat, potřebuješ vytvořit nějakou neformální hierarchii a být schopná stanovit cíl a stanovit k němu cestu. Dále rozdělit úkoly a být schopná kontrolovat, zda všechny ty složky pracují a pokud ne, tak to řešit, což je hrozné peklo. Zvlášť pokud je člověk introvert a nemá to úplně v sobě, tak je to boj. A to si to u nás na škole vyzkoušíš. Například hodně situací spojených s přemýšlením o podnikání, realizací nějakých finančních portfolií, práce v týmu. Snažíme se ti pak dát zpětnou vazbu, co se nám líbilo a co ne. Všechny moje předměty jsou spojené s tím, že studenti prezentují výsledky své práce. Nestačí to umět udělat, musíš to umět i prodat. Svým studentům říkám svůj pohled, kolikrát mě překvapí nápady, které by mě samotného nenapadly, a snažím se zakomponovat své zkušenosti, které jsem zvládnul za ta léta nabrat.
Hostem dnešního podcastu byl Jindřich Čadík, pedagog vysoké školy, poradce v oblasti financí a zakladatel Bistro spižírna 1902. Děkujeme, že nás sledujete.
