Matěj Krsek: Olympiáda v Paříži a nový osobní rekord na světové scéně
O sportovní cestě od Stade de France až po studium na dálku. Matěj Krsek se rozpovídal o tom, jak skloubit vrcholovou atletiku s vysokoškolským vzděláním v IT.
Olympijský stadion. Stade de France. 80tisícová kapacita. Neroztřásla se ti kolena, když jsi nastupoval ke svému prvnímu olympijskému startu v Paříži?
Když nás přivedli na stadion, šel jsem hned k blokům. V ten moment jsem se začal rozhlížet a v hlavě mi proběhlo: „Tak tohle je ono, to je olympiáda.“ Nebyl jsem nervózní, spíše vděčný, odhodlaný a nadšený.
Pamatuješ si vůbec něco z prvního běhu? Má atlet šanci vnímat okolí a atmosféru?
Z prvního běhu si pamatuji velice málo, zato na druhý asi nikdy nezapomenu. Těžko se to popisuje, ale byl to opravdu silný zážitek. Zažil jsem něco, co může zažít jedině člověk, který na něčem pracuje 12 let, a nakonec to klapne.
V rozběhu jsi skončil poslední, bylo to pro tebe velké zklamání, nebo spíš povzbuzení?
Měl jsem poněkud rozporuplné emoce. Nebyl jsem zklamaný, ale ani nadšený. I když jsem skončil poslední, neběžel jsem na svoje poměry špatný čas. Mířil jsem ale výše.
Pak přišly opravy. Sice ani v těch jsi si nezajistil postup, ale výrazně sis vylepšil čas a zaběhl si osobní rekord. S tím výkonem už jsi asi musel být velmi spokojený?
Ano, byl. Do Paříže jsem nepřijel vyhrát. Měl jsem jedinou ambici, a tou bylo posunout si osobní rekord. Byl a stále jsem s daným výsledkem velmi spokojený.