Matěj Krsek: „Největším cílem je zaběhnout český rekord na 400 m“
Rozhovor s Matějem Krskem, studentem Unicorn University a profesionálním atletem. Matěj reprezentoval Českou republiky na Letních olympijských hrách (LOH) v Tokiu a nedávno pokořil nový národní rekord v polském Chořově ve smíšené štafetě na 4x400m.
Podcast si můžete poslechnout také na dalších platformách:
Ahoj já jsem Týna a dneska tu je se mnou Matěj, který studuje 2 vysoké školy a rád hraje na klavír. Matěj v roce 2021 reprezentoval také ČR na LOH v Tokiu.
Matěji, můžeš mi prosím říct, co přesně v atletice děláš a jak dlouho?
Určitě, děkuji za pozvání. V atletice dělám sprinty, zejména na 400m a jsem taky častým účastníkem štafet na 4x400m.
Určitě, děkuji za pozvání. V atletice dělám sprinty, zejména na 400m a jsem taky častým účastníkem štafet na 4x400m.
A jak jsi se k tomu dostal? Vedli tě rodiče nebo to bylo tvoje rozhodnutí?
Tak nějak asi napůl, protože moji rodiče byli atleti. Když mi bylo zhruba 12 let, tak to bylo období, kdy můj starší bratr dělal atletiku a já jsem hrál v té chvíli fotbal, ale strašně se mi líbilo, co dělal můj starší brácha, a tak jsem se rozhodl, že to taky zkusím.
Nedávno si s dalšími atlety pokořil národní rekord v Polsku. Můžeš nám k tomu říct víc?
Určitě. Podařilo se nám na Evropských hrách v Polsku se štafetou 4x400m mix, to znamená 2 kluci a 2 holky, pokořit národní rekord. Je to pro nás ohromný úspěch, ohromná radost, protože to bude na 95 % znamenat jistou kvalifikaci na Mistrovství světa, které se koná zhruba za měsíc v Budapešti. Takže teď všichni plně trénujeme a připravujeme se na nadcházející vrchol sezóny.
Když se vrátíme k Olympijským hrám v Tokiu, můžeš nám popsat, jak to probíhalo?
Musím říct, že to byla velmi zajímavá zkušenost, protože ačkoliv to byla Olympiáda, kde jsou většinou přeplněné tribuny a fandí se od rána do večera a je tam neuvěřitelná atmosféra – nebo teda věřím, že to tak většinou bývá (smích), tak tyhle hry byly výjimečné tím, že do toho zasahovaly nepříjemná covidová opatření, a to způsobilo, že na ohromném stadionu, který měl kapacitu 100 000 diváků, jich bylo asi 2 000. Takže hry byly velmi poznamenané. My jsme tam byli zhruba 3 týdny a byli jsme zavřeni v olympijské vesničce a nemohli jsme jít ven. Bylo to takové sídliště, kde bylo všechno možné, ale přeci jen být 3 týdny zavřený a nemoci se projít do Tokia, tak to mělo svá pozitiva i negativa.
Fanoušci tam vůbec nebyli?
Bylo jich tam opravdu pár. Bylo tam výrazné omezení a mohli fandit pouze sportovci vlastních států. Takže v praxi tam během soutěže bylo tak 500 až 1000 diváků. Takže na poměry atletických závodů téměř nikdo.
Olympiáda je asi pro sportovce takový splněný sen dalo by se říct, ale máš nějaké další cíle, který by sis chtěl splnit?
Ano, je to tak. Takovým asi střednědobým cílem je účast na Letních olympijských hrách v Paříží příští rok. Cílem pro mě je dostat se tam na individuální start na 400 m. Protože i na těch předchozích hrách v Tokiu jsem byl součástí štafety, ale sám jsem tam neběžel. To bych chtěl teď změnit a trošku se posunout. Dlouhodobým cílem, největším cílem, který mám v atletice je zaběhnout český rekord na 400 m.
Tak to budu držet palce! A ještě se chci zeptat, jak často máš tréninky, závody a jak to dokážeš skloubit se školou?
Během roku se to liší, protože máme přípravné období a v tom máme tréninky 9x, 10x týdně a potom když máme závody, tak třeba jen 5x, 6x. Co se týče skloubení se školou, tak musím říct, že se to dá, ale jenom kvůli tomu, že tady na Unicornu studuji online formu, která je zcela časově flexibilní. Vlastně i to je jeden z důvodů proč jsem si tuhle školu vybral. Během roku mám hodně nestabilní režim, kdy občas jsem 2 týdny pryč a vůbec nemůžu do školy a pak třeba naopak mám týden, kdy se můžu věnovat čistě jenom škole. Tréninky mám někdy ráno, někdy dopoledne a během roku často lítám do zahraničí na závody. Většina škol je obtížně slučitelná, ale tento způsob online výuky to umožňuje.
A v tom vidíš největší výhodu? Nebo je tady ještě něco proč sis vybral softwarový vývoj?
Za mě volba celé školy spočívá ve třech pilířích. Jedním z nich byla právě online výuka, která mi umožňuje časovou flexibilitu. Druhým pilířem, který byl pro mě atraktivní, tak bylo to, že jsem se podíval na sylabus oboru a porovnal jsem ho se sylabem na jiných školách, kde nabízeli podobné obory a vyšlo mi jednoduše, že na této škole není moc omáčky. Vlastně všechny předměty, které se tady vyučují mi dávaly smysl a říkal jsem si - to chci studovat. Ať už povinný nebo potom nadstavba volitelný výběr předmětů mi strašně padl do oka. Třetí pilíř nemůžu úplně potvrdit, protože ve studiu nejsem tak daleko a nemám to, jak porovnat s jinými školami, ale můžu vycházet z recenzí jiných žáků nebo z informací, které škola poskytuje. A můžu říct, že škola má výborné napojení na praxi. Opravdu to, jak to funguje v reálném životě, má spoustu skvělých partnerů, světoznámé značky a společnosti, takže i to bylo faktorem, který hrál PRO, proč jsem si vybral tento obor.
Plánuješ se věnovat softwarovému vývoji i po dokončení studia?
Rád bych. Studuji ještě na České zemědělské univerzitě, obor Výživa a potraviny. Ačkoliv mi ten obor dal taky mnoho, tak úplně se v něm v nevidím. V budoucnu bych se chtěl věnovat spíše úplně něčemu jinému, a to právě světu IT, programování, softwarovému vývoji a podobným věcem. Musím říct, že v tuhle chvíli, jak mi to umožňuje časovou flexibilitu, tak věřím v to, že mi to v budoucnu umožní plynulý přesun z kariérního sportovního světa do toho nesportovního.
Když jsi zmínil i druhou školu, tak co tě vedlo k výběru takhle rozdílných oborů?
Dobrá otázka. Pravdou je, že když jsem si vybíral školu už před pár lety, když jsem začínal studovat na ČZU, tak jsem dlouho váhal, kterou školu si vyberu. Vždy jsem měl blízko k mnoha rozdílným oborům. Tato prudká změna byla způsobena asi tím, že jsem zjistil, že výživa nebo potraviny nejsou to, čím bych se chtěl v budoucnu živit. Tak jsem přemýšlel co dál. Můj otec je programátor, tak jsem k tomu měl blízko už z tohoto pohledu. Za druhé, jsem přemýšlel, jakým směrem se vydat, aby splňoval některé moje požadavky, kterými byly například, že právě vyžaduji ,aby mi umožňoval časovou flexibilitu. A to si zrovna myslím, že programování umožňuje. Přeci jenom programovat můžu kdekoliv na světě v jakýchkoliv podmínkách. Prostě potřebuji počítač a internet. Ať už budu kdekoliv na soustředění, závodech nebo někdy v budoucnu můžu cestovat, tak to můžu dělat kdekoliv a kdykoliv a nejsem vázaný na nějakou firmu pevně postavenou v Praze nebo jinde na světě a dá se to dělat online. Takže to bylo jedna podmínka, kterou splňoval softwarový vývoj a byl to asi primární důvod proč jsem si vybral tento obor. A možná taky další věc, vždycky jsem měl blízko k matematice, přírodním vědám, logickému myšlení, rád řeším problémy a podobné věci, takže nakonec to byla vlastně jednoduchá volba.
Ještě mi prozraď, jaký je podle tebe recept pro někoho, kdo má takhle velké vypětí a vytížení z hlediska práce, studia i sportu. Jaký je recept na dobrou náladu, kterou tady máš?
Taky dobrá otázka, těžká. Když tak přemýšlím, myslím si, že recept není úplně tak jednoduchý. Hledat tak dlouho dokud vás ty dané aktivity nebo koníčky nebo to co děláte nebude zcela naplňovat. Možná to zní jako klišé, ale já to tak cítím, že to, co dělám ať už to je sport nebo studium, tak mě strašně baví, a to si myslím, že je jedním z těch klíčů, které mi umožňují být z toho nadšený, šťastný a v pohodě.
Mám poslední otázku. My budeme v letošním roce pro naše studenty jak stávající, tak pro nově příchozí pořádat v září adaptační seznamovací kurz. Takže bych se chtěla zeptat, jestli bys měl vůbec zájem jet a jestli by sis na to našel čas?
Určitě bych zájem měl, zní to velmi zajímavě, určitě bych to rád zkusil.
Takže my zařadíme i sportovní program (smích). Je ještě něco, co by si chtěl ještě něco dodat?
Chtěl bych dodat, že já jsem v tuhle chvíli na Unicornu rok, respektive dokončil jsem teď první rok studia a za mě palec nahoru. Já jsem přicházel s tím – ty jo nějaká soukromá škola, jaký to bude? – ale teď zpětně vidím, že vyučující, se kterými jsem měl tu čest se setkat, mi vždycky vycházeli vstříc a zároveň to byli profesionálové. Vždy si našli i čas navíc i mimo pracovní dobu a fakt měli skvělý přístup. Musím doporučit i speciálně online formát výuky. Už mám za sebou 3 roky na jiné vysoké škole, předtím ještě půl roku na jiné a teď rok na téhle, tak za mě je online formát výuky naprosto bezkonkurenční. To že můžete studovat kdy chcete, ráno, večer, ale zároveň nemusíte. A taky jednou za týden nebo dva máte feedback od profíků, tak je naprosto dokonalé. Takže doporučuji všem. A to bude za mě všechno:)
Moc děkuji. Tak tohle byl náš student Matěj a my se budeme těšit na rozhovor zase příště s někým dalším
